01 MASIVNÍ A KŘEHKÉ
V červenci jsem měla možnost navštívit Maďarsko a Polsko. V Budapešti jsem prošla své staré známé trasy a zase na nich našla něco nového. Tenhle vstup do budovy upoutal nejdřív mého manžela a potom i mě. Světlo, které prochází skrze skleněné dveře, ještě není žádná speciální věc. Ale výška a mohutnost dveří vzbuzuje dojem. Kovové ornamenty potom se světlem a se stíny hrají zajímavou hru. Je zvláštní, jak něco tak velkého, masivního a dominantního, může být zároveň křehké a jemné. Napadlo mě, že bychom mohli ornamenty a vyřezávané prvky využít na boxech. Tak se také stalo a na konci měsíce jsme udělali první box na míru s reliéfem vystupujícího ornamentu. Více se dozvíte v dalším díle Flashback 08.
02 V PŘÍRODNÍCH TÓNECH
Nevím, jestli je to létem, ale v teplém počasí vždy vyhledávám přírodní materiály – na oblečení, na sezení, na práci. Mnohem víc si jich všímám. Po cestě z Budapešti jsme udělali zastávku na Balatonu a zatoulali se do nenápadné pizzerie, kde jsem našla kombinaci petrolejové modré se zlatou a hromadu přírodních tónů. Našla se tam ale i béžová s černou, což je stále moje nejoblíbenější kombinace. Působí čistě a vyváženě. Při cestě do Varšavy jsme se ubytovali v hotelu, který měl béžovo-černé prvky napříč celou halou a navíc byly doplněné o zlaté a měděné osvětlení. Musím říct, že kombinace petrolejové, zlaté, měděné a béžové, černé a zlaté začíná být v mé hlavě stále častěji nejen při tvorbě produktového designu a barevných schémat, ale i v osobním životě. I do svého černého šatníku vnáším novou barvu, pokud lze tedy béžovou považovat za barvu. 😀
03 OLYMPIÁDA
Zahájení jako takové diskutovat nebudu, ale ráda bych se vyjádřila k české kolekci a k předávání medailí. Zatímco se český národ rozbouřil nad kolekcí Jana Černého, svět psal pozitivní feedback. Jana jsem poprvé zbystřila před více jak 10 lety ve Zlíně na Fashion Show Dotek. Manžel mi tam vydražil v charitativní aukci šaty, které mám dodnes. Více než nad samotnou kolekcí bych položila otázku – proč se tolik bráníme novému? Proč jsme stálými kritiky? Bojíme se tolik změny? Nebo si vzájemně nepřejeme úspěch?
Přes naše sociální sítě jsem zaznamenala spíše kritiku, ale v zahraničí obdiv. Snad se s novými generace budeme schopni otevírat i novým věcem. Mimochodem, zbystřili jste olympijskou produkci od Lasvitu? Vyrobili krásné trofeje pro české olympioniky a také doplnili kolekci právě Jana Černého krásným amuletem. Medaile se pro změnu servírují v boxech Louis Vuitton. Upozornil mě na to manžel a napsal mi: „Škoda, to mohlo dodat Lafolio.“ Takto my se s nadsázkou bavíme, ale kdo ví, třeba za čtyři nebo osm let tam budeme. 🙂