V září těch impulzů bylo hned několik. Od zajímavých knih, publikací, článků, videí až po různé eventy. Jeden ale zastínil všechny ostatní – oslavy Notina k 20. výročí.
Ani nevím, kdy se to stalo, že se z Notina stal tak populární brand, kam člověk chodí pro krásu. Ale vím jistě, že oslovil starší i mladší generace. Mohla jsem být u toho, kouknout pod pokličku Notina a ještě se bavit se zajímavými lidmi. Celkově na mě Notino působí jako firma, kde chcete pracovat. Kde už se věci hýbou a mají skutečný dopad v reálném světě, ale stále ještě nedosahují velikosti korporátu. Je to taková příjemná fáze růstu, jako když jste na vlně, která je docela dobře rozjetá.
V rámci inspirace bylo na co se koukat. Stačí navštívit flagstore v Brně, abyste našli oázu, kde se krása, technologie a služba spojují v jedno. Vzniká tak unikátní zážitek z nakupování, je to právě služba a technologie, která posouvá Notino před konkurenci. Tady se mi stále vrací to, že technologie zkrátka musíme zařadit do našeho života, jinak neudržíme krok. Pořád mám nutkání 3D vizualizace zahrnout do našeho webu, ale stále se k tomu nemám. Jenže jakmile bude VR dostupná pro většinu populace, bude to nevyhnutelný krok. Sednete si do křesla, nasadíte brýle a naše produkty prohlédnete u sebe doma – to si umím představit. Umím si představit i to, že takto budeme v budoucnu prezentovat moodboardy a projekty našim klientům a všichni se lépe nevnímáme. V Notinu to umí a dělají už dnes. Můžete si virtuálně zkusit různé odstíny rtěnek, namíchat vůně podle líbivosti a nakoupit podle toho produkty, které Vám sednou.
Hodně se zajímám. A zajímám se o všechno. Navíc mám ještě neskutečnou paměť. Nejen, že si vzpomínám, kdo měl co na sobě a kdo co řekl, ale moje hlava je tak nekonečnou zásobou nápadů, které vznikají na těch nejméně očekávaných místech. Málo se to ví, ale jsem motorkářka, která už v patnácti osedlala sportovní motorku. S věkem jsem se uklidnila a teď řídím krásnou klasiku od Royal Enfield. Na dlouhé cesty pořád preferuju auto, které poskytuje větší komfort. Řídím ráda. Řídím daleko. A odpočívám. Všechny impulzy se v mojí hlavě točí, a zároveň žádná cesta není natolik dlouhá, aby moje mysl utichla. Na cestování nejvíc miluju to, jak Vás zanese na neznámá místa. V září jsem projížděla Klagenfurtem a našla Motobar. Až na tomhle místě jsem si uvědomila sílu komunity. Nejen, že tady byl výbornej burger, ale bylo to multifunkční místo pod hlavičkou Harley Davidson. Tohle místo dýchalo motorkami.
A dýchalo hlavně svojí atmosférou. Od servisu motorek, přes prodejnu motorek, vybavení a oblečení až po bar, bistro, venkovní trh s oblečením a parkoviště plné motorek. Můj manžel řekl, že na motorkách je super to, že nikdy nevíte, s kým máte tu čest. U jednoho stolu sedí motorkáři, ale jeden je doktor, druhej právník, o kus dál sedí dělník a někde mezi těmi koženými bundami a drahými naleštěnými stroji určitě i nějaký ten rebel. Můžete být, kým chcete. A nějak zvláštně je tato komunita spojená. To mě vrátilo k mojí první myšlence. Vytvořit prostor pro umělce. Dřív jsem si představovala studio – na focení, na přednášky, na výstavy, na potkávání… Dnes vím, že tento projekt je trochu nad moje síly, ale neznamená to, že do něj nedorostu časem. Jestli i Vy máte nějaké sny a věříte jim – nevzdávejte se jich. Snažte se do nich dorůst.
